Střepy

Karel Kryl

1:G#mulici leží stín spuštěný z vD#esmírG#mu,
spadaly do hlubin figurky z pD#apíru,
  Am G F#(-) F E
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbG#mudou ti oči prC#mo slzy G#ma střepy z rozbitého zD#rcadla sn[(Ami)]ů.
2:Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*:BrG#moukáš si pEomalu tesklivou mG#melodii,
když bloumáš Eulicí, cítíš se sG#mám,
vyčteš si z křF#išťáluE tD#ěžkou mG#melancholii,
říkáš si: mEěsíci, jsi starý krD#ám!
3:Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zErcD#adla snG#mů.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:20.782+00:00
Výsledky hledání: